V záři neonové bible

31led07

Říká se, že nejtěžší je vždy druhé album. Fanoušci namlsaní úspěšným debutem (ti kteří ho neměli tak úspěšní, už zřejmě nikoho při vydání svého druhého alba nezajímají) očekávají od svého oblíbeného interpreta stejný, ne-li ještě větší nářez než minule a kapela se tak ocitá pod velkým tlakem. Obzvláště těžké to pak musí být v případě ,že vaše první album je tak geniální jako Funeral od The Arcade Fire. „Požár herny“, jak by se zřejmě otrocky přeložil název této skupiny, vydal doslova před pár dny svůj druhý kousek nazvaný Neon Bible. Myslím si, že se své šance nezalekli, otěží se chopili zdatně ovšem až čas ukáže jestli se stali strůjci vlastního štěstí

            Základní „kostra“ zvuku zůstává v podstatě nezměněna. Tklivý, místy až hymnický pop-rock doprovázený vypjatým zpěvem skvělého Wina Butlera, tu a tam doplňovaného křehkou Régine Chausseur je však na této desce, troufám si tvrdit doveden k dokonalosti.

            Stejně jako na minulém albu je typická rocková sestava dvou kytar, basy a bicích doplněna o piano a housle, ovšem nyní se v některých písních přidávájí i další zajímavé nástroje, jako ku příkladu tympány nebo dokonce varhany. Opravdu šikovné a trefné využití těchto prvků dává celému albu téměř symfonickou hloubku a dále umocňuje hymnický „feel“ známý už z předloňského alba.Taková skladba „No Cars Go“ by se jednoduše dalo přirovnat k moderní symfonii.  Kromě toho se na častěji při poslechu Arcade Fire z reproduktorů ozvývají akustické kytary, svázané tradičními bluesovými rytmy, a jak vidno tak se hoši a holky z kapely vůběc nebrání ani vlivům z dřevních dob rocku, což je jenom dobře, protože talent na to mají. Na druhou pak album působí jaksi neuspořádáně a jakoby slepené ze dvou kusů, což může občas rušit, člověk je naladěn na jednu notu a hned do toho mu skočí druhá. Možná ovšem, že vyvolat dojem dvou kontrastních částí byl záměrem.

            Na albu se však jinak hledají jen velmi těžko negativa. Mezi ně také určitě nepatří skvělé texty, oproti albu Funeral poněkud vyspělější, zpívající převážně o rodině, lásce, válce, tu a tam se do slov jakoby vkrádá křesťanský podtext.

            Celkově tak The Arcade Fire nepřekvapili – vydali prostě další skvělé album. Jejich fanoušci od nich ani nic jiného nečekali, ale přesto všechno budou jistě rádi

Filed under: Nezařazené   |  Leave a Comment