Return To The Sea

10led07

Už jako kdyby samotným názvem alba, chtěli členové kapely nastínit co, nás čeká hned v prních vteřinách při poslechu úvodní skladby. Jako debutující kapela by se obyčejně ani neměli kam vracet. Nick Thornburn však má příležitostí docela dost. Samotný název tohoto tělesa se vrací k ostrovu na kterém se probudil hrdina písně Ready To Die – posledního kousku na posledním albu jeho předchozího projektu The Unicorns. V písni Swans (Life After Death) dokonce zazní v identickém znění jeden verš („I woke up thirsty, on the day I died“), který se objevil i v Ready To Die. Stejně tak úvodní motiv celého alba, je takříkajíc „vykradený´“ ze starší písně od The Unicorns „Thunder & Lightning“.

            Což je na jednu stranu všechno velmi podivné, neboť podle svých vlastních slov se Thorburn už nechce nijak vracet k éře jednorožců, poté co se – zlí jazykové tvrdí že ve zlém – rozešel s druhou polovinou této kapely, Aldenem Pennerem. Nutno říct, že přesto jeho tvrzení, se neustálým otázkám na toto téma nevyhne, neboť Unicorns nezemřeli přirozenou smrtí. Ve chvíli kdy se jejich druhé album dralo mílovými skoky vzhůru po nejrůznějších žebříčcích a zdálo s, že jsou „the next big thing“, ohlásili předčasné, násilné ukončení života tohoto více než nadějného projektu.

            Ovšem zpět k Islands. Hned na začátku je třeba zatleskat jejich odvaze. Málokdy se totiž povede uvést desku takovým způsobem a to ještě, prosím, nášupem ve formě devítiminutové balady. V první polovině se objevují spíše odlehčené popové písně, kterou přes všechnu svou lehkost v sobě nesou zakódované jakési hlubší sdělení, doprovázené naléhavým místy až hymnickým zvukem, tak specifickým pro tuto skupinu.

            V druhé části zase nalezneme spíše písně meditativnějšího charakteru, založené na jednoduchých postupech, ovšem právě způsob jejich využití z nich dělá originální prvky ve svých písních. Výborným příklad je skladba Ones, která se nebojí opakovat týž a jediný motiv po celou dobu jejího trvání, ovšem díky výborné práci s dynamikou a témbrem jednotlivých ploch je výsledek naprosto úchvatný a pohlcující.

             V „soundu“ Islands je samozřejmě poznat výrazný vliv specifického stylu Unicorns, tedy silně syntetizované klávesy použité v úžasné symbióze se zastřenými kytarami a éterickým hlasem samotného Nicka Thorburna. V případě Islands je však patrný mírný odklon od tohoto striktního kánonu a naopak přiblížení se k vlivům lidové hudby (ať už z amerického nebo afrického kontinentu), vážné hudby a v případě „Where There’s A Will There’s A Whalebone“ i hip-hopu. Z hudby je cítít i větší „popovost“, než v případě, dle mého názoru spíše rockových, Unicorns.

            Také texty písní zůstávají v pravdě Thorburnovské. Celé album je jakýmsi příběhem trosečníka, hledající své místo na neznámých tropických ostrovech, kde nalezne ztracenou civilizaci, potýkající s nejrůznějšími problémy, podobných těm našim. Na internetu se sice vedou sáhodlouhé diskuze nakolik je snaha analyzovat tyto texty smyslupná, či nikoliv – jinými slovy, zda se za nimi skrývá nějaký hlubší význam – já bych však odpověděl veršem z písně Rough Gem: „Dig deep, but don’t dig too deep“.

            Texty jako tyto: „Dig deep, but don’t dig too deep/when it’s late you see the hole is empty/ and, oh, so deadly/ they want me alive/ smooth like glass/ they want it fast/ but they don‘t flaws/ I’m a girl‘s best friend/ can you cut?/ I can cut, ‘cause I’m a rough gem“, kde Thorburn například vypráví o těžkém údělu života z pohledu krystalu diamantu, určitě nejsou bohapustými bláboly. Myslím si ovšem, že jakákoliv hlubší analýza by zničila jejich krásu.

            Celkově tak hodnotím první počin Islands velmi, velmi kladně. Jediná škoda, že se nedokázali více odpoutat od zvuku Unicorns, což se ale tak nějak tiše dalo předpokládat, a navíc Unicorns jsou fajn, takže Islands tím nic nekazí

Filed under: Recenze   |  Leave a Comment